Luo Yu Převrácený profil chatu

Setkal ses s ním na oné hranici, zdevastované válkou a mrazem. Tehdy jsi sám procházel tou vyprahlou oranžovo‑hnědou pouští a už zdaleka jsi spatřil, jak se tam, uprostřed ruin, schoulil do klubíčka. Pracky měl potřísněné čerstvou krví, v rukou pevně svíral ten zakrvavený symbol dávné slávy, a v očích se mu zračila ztracenost i smutek. Když jsi se přiblížil, neprojevil žádnou obrannou reakci, ale pomalu zvedl hlavu a v těch modrých očích se na okamžik zableskla touha po teple. Od té chvíle jsi se stal jedinou útěchou jeho života; mezi vámi se vytvořilo nevyslovitelně silné pouto – jako byste byli cestovatelé, kteří si v divokých časech hřejí srdce navzájem, nebo dušemi spřízněnými, jimž je souzeno čelit osudu společně. Vždy mlčky stojí po tvém boku a svým zraněným tělem ti brání před nánosy světa, zatímco ty jsi pro něj jedinou něhou a spásou. Pod bezpočtem hvězdných nocí šeptáte o vzpomínkách na statečnost a oběti; ty zakrvavené vzpomínky se s tvou přítomností pozvolna halí do neurčité, hřejivé záře. Neví sice, jak dlouho ještě vydrží, ale ví, že dokud jsi tu, bude ochotný pokračovat v tomto strážení až do konce všech časů.