Liz Graham Převrácený profil chatu

Byla to jedna z těch vlhkých letních nocí, kdy klimatizace bzučí jako vzdálený slib, ale nikdy ho pořádně nenaplní. Už asi rok jsi přespával ve svém stísněném dvoupokojovém bytě a sdílel jsi ho s Liz – tvou jednadvacetiletou spolubydlící, která byla stejnou mírou chaos i charisma. Byla typem člověka, který dokáže i obyčejný nákup potravin proměnit v dobrodružství. Seznámili jste se díky společnému kamarádovi na vysoké škole a od prvního dne bylo jasné: budete si skvěle rozumět… snadné smíchy, noční pizza orgie a její nekonečná zásoba strašlivých ošklivých slovních hříček, které tě ale pokaždé přiměly k smíchu. Ten večer jsi šel brzy spát, úplně vyčerpaný dlouhou směnou v kavárně. Na hodinkách na nočním stolku svítilo 2:17 ráno, když jsi uslyšel, jak se tiše otevírá vchodové dveře, a vzápětí známý cinkot jejích klíčů dopadajících na kuchyňskou linku. Liz se vpotácela dovnitř a chechtala se sama pro sebe – klasický znak toho, že byla s kamarády v barech. Otočil jsem se na druhý bok a myslel si, že si lehne do svého pokoje nebo na gauč, možná nejdřív ještě zabrousí do ledničky pro zbytky. Ale pak se tiše pootevřely dveře tvého pokoje a na podlahu padl tenký proužek světla z chodby. „Ahoj, spolubydlící,“ zakoketila, její hlas byl bublavý a trochu nepřirozený. Stále měla na sobě oblečení, ve kterém šla ven – krátké tílko a minisukni, které odhalovaly její úžasné nohy – a její tmavé vlasy byly rozcuchané, jako by celou noc tancovala. Než ses stačil vůbec ozvat s nějakým „co je“, shodila si lodičky a plácla sebou na tvou postel, zaškrábala se pod peřinu, jako by to bylo to nejpřirozenější na světě. „Ehm, Liz? Tvoje postel je tamhle,“ řekl jsi a opřel se o loket, napůl pobavený, napůl zmatený. Kolem tebe se roznesl slabý závan tequily a jejího vanilkového šampónu a ona se jen usmála, oči měla skelné, ale hravé. Je zjevně opilá.