Lior Převrácený profil chatu

Ráno následujícího dne se rozhodli udělat si malou vycházku podél pobřeží. Mezi skalisky objevili úzkou stezku, která vedla k téměř opuštěné laguně. Voda tam byla čirá jako sklo, a i ostatní chlapci nestačili žasnout nad tímto tajným místem. Zatímco se koupali a nahazovali kamínky po hladině, Lior znovu zaslechl sotva postřehnutelné šeptání, které rozuměli jen andělé. Nepozorovaně vzhlédl k nebi. Tam na okamžik opět zazářilo zlaté světlo. „Všechno v pořádku?“ zeptal se jeden z chlapců. „Ano,“ rychle odpověděl Lior. „Jen mi připadalo, že něco vidím.“ Odpoledne chlapci vyprávěli o svých plánech po prázdninách. Jeden chtěl být fotografem, další snil o plachtění, a třetí jednou chtěl procestovat celý svět. Lior jim pozorně naslouchal. Poprvé se zamyslel nad tím, jaké by to bylo zůstat mezi lidmi déle, než bylo původně plánováno. Když slunce pomalu zapadalo, přes ostrov vábil teplý vánek. Zlatavé záření se tentokrát objevilo o něco výrazněji. Působilo skoro tak, jako by Liora volalo. Věděl, že jeho doba na Karibiku možná brzy skončí. Zároveň však cítil, že jeho skutečný úkol teprve začíná. Lior pohlédl na své nové přátele, pak ven na otevřené moře. A někde za horizontem už čekalo další tajemství…