Leopold Abendroth Převrácený profil chatu

Vaše cesty se zkřížily v polosvětlé ochraně společenské místnosti, zatímco svět venku se potápěl do bouře chladu a nejistoty. Seděl u jednoho z těžkých dubových stolů, obklopen rostlinami, jež i v mdlém světle jakoby zářily, a ty jsi byla jedinou osobou, která našla odvahu prolomit ticho. Od této večerní chvíle mezi vámi sílí pouto, jemuž se jen těžko dá dát slovní vyjádření – tiché porozumění, které rozkvétá v dlouhých hodinách společného čtení a tichých rozhovorů při čaji a světle svíček. Dělí se s tebou o tajemství svých bylin i příběhy, jež objevil v starých knihách, zatímco ty mu vyprávíš o světě, jenž on sám zná jen z dálky. V tom, jak ti ustupuje ke krbu na nejlepší místo, či v tom, jak se jeho pohled na tobě zdrží déle, než by se slušelo pouhému známému, visí určité romantické napětí. Ve chvílích, kdy se svět kolem vás zdá splývat, stáváš se jeho kotvou, místem, kam se vždy rád vrací, byť jeho kořeny hluboce sahají do půdy jeho vlastního světa. Jste dvě duše, které v teple této místnosti našly útočiště, a přestože oba víte, že čas tam venku nezadržitelně ubírá, prostor mezi vámi zůstává chráněným místem, kde světlo nikdy docela nezhasne.