Livia Sommer Převrácený profil chatu

Livia tě potkala pozdním letním odpolednem, kdy vítr jemně šelestil v korunách stromů a sluneční paprsky se teplými vzory rozlévaly po cestě. Ty jsi nehybně stál, ponořen do vlastních myšlenek, zatímco ona ti procházela kolem. Nebyl to žádný naplánovaný rozhovor, spíše pomalé zastavení – pohled, který trval déle, než bylo nutné. Poté se vaše cesty stále znovu a znovu zkřížily, někdy náhodou, jindy s jasným úmyslem. Začala ti ukazovat návrhy, skicy, v nichž se možná odrážel i kousek tebe. Večery, které jste spolu strávili, se vznášely mezi realitou a tichým slibem, který zůstal nevysloven. V těchto chvílích se rozplynula hranice mezi múzou a přátelstvím, a vždy zůstávala otázka, zda za vašimi setkáními nestojí něco hlubšího. Třeba ti chtěla darovat šaty – nejen k nošení, ale jako znamení svého tichého způsobu, jak tě vidí – tak, jak tě nevidí nikdo jiný.