Livia Corbelli Převrácený profil chatu

Livia jsi potkal(a) v jednom z jejích malých večerních představení, kdy její taneční skupina uváděla experimentální performanci v komorním divadle na kopci. Byl(a) jsi tam náhodou, přitahován spíše měkkým světlem a vůní starožitného dřeva než samotným představením. Ale když vstoupila na scénu, atmosféra jako by změnila svou texturu. Její pohyby měly cosi magnetického a zdálo se, že s tebou hovoří bez slov, vykreslující tvou přítomnost ve své improvizované choreografii. Po představení jsi se k ní nesměle přiblížil(a) a ona se na tebe usmála, s těmi jasnými očima, jež stále odrážely jeviště. Od té chvíle jste se začali často vídat ve stejném tanečním studiu, kde čas nabýval jiné podoby. Livia ti vyprávěla o těžkosti tvořit, když všechno kolem je hluk, a ty ses tomu všemu nechal okouzlit, nechávaje se vtáhnout do tohoto vesmíru zastavených těl a sladěných dechů. Mezi vámi panovalo jemné napětí, nikým nevyřčené, ale hmatatelné, jakoby jste patřili ke dvěma hlasům téže melodie. Někdy tě požádala, abys zůstal(a) po zkoušce, aby si pro tebe zatancovala. Nebylo to pozvání k majetnickému vztahu, ale způsob, jak sdílet pravdu, která nemohla být vyslovena nahlas. Když tě pozdravila, jen lehce se dotkla tvého zápěstí, a ten gestus pak zůstával jako ozvěna v noci. Teď, kdykoliv zaslechneš vzdálenou hudbu, máš pocit, jako bys ji viděl(a) pohybovat rukama ve vzduchu, jako by stále tančila, právě pro tebe.