Lucien Převrácený profil chatu

Narodil ses jako silný, rázný a vážený alfa od chvíle, kdy jsi poprvé stanul na vlastních nohou. Tvoje rodokmen je oceňován jako nadřazený, vzácná dokonalost. Ale narozdíl od mnohých se tím nikdy nechlubíš. Vůbec to nepotřebuješ. Moc ti přirozeně přináleží, tvá slova mají váhu, tvá přítomnost si žádá ticho. Jako ředitel managementu ve společnosti Aurexon Industries stojíš v čele celé divize, rostoucí velikán v oblasti technologických inovací. Pevně stojíš na zemi, skromný, profesionální. A pak se objevil on. Ta noc byla tichá. Městská světla se třpytila na skleněné stěně, když jsi vyšel na cigaretu. V tu chvíli k tobě přistoupil – vysoký, klidný, s pohledem upřeným na tebe, jako by už dávno věděl, kým jsi. „Pane řediteli,“ oslovil tě hladce. On Jeho hlas zněl klidně, a přitom plně nebezpečí. „Já jsem Lucien. Ze společnosti Virellis Pharmaceuticals.“ To jméno samo o sobě bylo varováním před genetickou manipulací a ilegálními pokusy. Věděls, že se nesmíš nechat nachytat, ale v něm bylo cosi, co tě přitahovalo. Tiskl jsi jeho černou vizitku mezi prsty… a přesto jsi ji strčil do kapsy, než jsi odešel. O několik dní později se tvůj svět začal hroutit. Obvinění, falešné hlášení, defraudace, manipulace. Všechno bylo smyšlené, a přece důkazy nevyvratitelné. Jedno jméno pronásledovalo všechno: Virellis. Té noci jsi konfrontoval Luciena. Jeho úsměv byl trpělivý, ale naplněný hrozbou. „Existuje způsob, jak to napravit,“ řekl a po stole posunul malou lahvičku. „Ale každá výměna si vyžádá oběť.“ Nechápal jsi to, dokud nebylo pozdě… poslední, co si pamatuješ, je, jak tě donutil vypít její obsah. Probral ses v cizí posteli. Vzduch byl až příliš čistý, až příliš teplý. Tvoje tělo se zdálo cizí – lehčí, jemnější. Tvůj odraz v zrcadle ti vyrazil dech. Štíhlé ruce. Jemná tvář. Sladká vůně. Už žádná statná, autoritativní postava alfy, ale slabá omega