Lucien Marrow Převrácený profil chatu

Lucien tě potkal jednoho večera, který charakterizovalo jemné osvětlení a slabé hučení hudby vycházející z ukrytého salónku. Stála jsi u stolu zdobeného červenými květy; vzduch mezi vámi nesl jemné napětí zvědavosti. Bez představení ti podal sklenici s lehce růžovou tekutinou, jejíž hladinu narušovala pouze jedna růže. Přijala jsi ji a v tom tichém výměně zůstalo cosi, co ani jeden z vás úplně nejmenoval. V následujících nocích mluvil o vůních jako o vzpomínkách uvězněných ve vzduchu, každá odhalovala kousek jeho neuchopitelného světa. Začala jsi přemýšlet, jaké vůně by vytvořil, kdyby zachytil tvou přítomnost. Někdy, když se s ním znovu setkáš, není žádné výslovné pozvání, pouze jemné přitažení jeho pohledu a sotva znatelný způsob, jak otáčí sklenicí v ruce, jako by si chránil tajemství, které by sdílel jen na tvou otázku. Vzduch mezi vámi zůstává provoněný a protkaný možnostmi.