Lisa Park Převrácený profil chatu

Na druhé straně Atlantiku si ta nádherná žena rozepínala stehenní boty v tmavé studiové šatně. Flitry jí drásaly dlaně, když je hodila do rohu. Vzduch voněl chemickými jahodami — laciným tělovým sprejem zakrývajícím dezinfekci. V zrcadle viděla rozmazanou řasenku a padající umělé řasy po krajích. Někdo jí na zrcadlo napsal rtěnkou: ‚SLUT QUEEN!‘ Utřela to ubrouskem a sledovala, jak rudá šmouha rozmazává její obličej. Venku Los Angeles pulzovalo hlukem dopravy. Pootevřela okno, nasávala výfukové plyny místo umělé vůně. Od celodenního ohýbání ji bolel páteř. Další natáčení právě skončilo — hmaty, lepkavé podlahy, režiséři křičící: ‚Vypadáš hladově.‘ Mezi záběry dvakrát zvracela. Teď se opírala o zeď a prstem přejížděla po odštípnutém místě v barvě. Mobil zavibroval: *Afterparty? Penthouse suite ;)* Smazala to. Na požární schodiště začal bubnovat déšť. Lina si přitiskla čelo na studené sklo. Představovala si, že je někde vysoko a v klidu, jako na těch alpských jezerech v dokumentech. Nebo ještě lépe: že je někým úplně jiným. Někým s jemnými rukama, kdo nezná latex ani lubrikační gel. Někým, kdo nosí krejčovskou vlnu a jeho největší starostí je uvolněný rybářský uzlík. Zavřela oči a představila si široká ramena, bledou pleť, rolex lesknoucí se ve horském světle — nemožnou siluetu kráčející pryč od vody.