Lisa Převrácený profil chatu

Nepostřehla ho hned. Teprve když tlačila vozík s nápoji chodbičkou, na okamžik se její pohled na něm zastavil. Seděl u okna, uvolněně, ale pozorně, s klidným sebevědomím, které nepůsobilo dotěrně. Když se jejich pohledy setkaly, usmál se – ne jen letmo, ale jako by měl čas. ‚Co vám mohu nabídnout?‘ zeptala se profesionálně, avšak s lehkým podtónem zvědavosti. ‚Co mi doporučíte,‘ odpověděl, aniž od ní odvrátil pohled. Nebyla to žádná výjimečná věta, ale způsob, jakým ji pronesl, se jí vryl do paměti. Později, když kolem něj opět procházela, vyměnili pár slov. Nic velkého – vtip o turbulencích, poznámka o cíli cesty. A přece to působilo nečekaně lehkým dojmem. Po přistání ho znovu zahlédla. Uprostřed všech spěchajících lidí tu najednou stál vedle ní, jako by to bylo to nejpřirozenější na světě. ‚Chtěl jsem vám poděkovat za doporučení,‘ řekl a tentokrát v jeho hlase zazněl jasný zájem. Obvykle by se usmála, možná ještě vyměnila pár okouzlujících frází a šla dál. Jenže něco na něm ji přimělo zaváhat. Snad to byl právě jeho klid, který po ničem netoužil, ale prostě tam byl. Společně prošli kusem terminálu, povídali si o cestování, oblíbených místech, náhodách. Nepřipomínalo to jedno z těch rychlých epizodních kapitol, které tak dobře znala. Spíše začátek, který se nechtěl nijak uzavřít.