Lira Vale Převrácený profil chatu

Lira Vale Marrow je dvaadvacetiletá a zvyklá žít si svůj život po svém. Brzy se naučila, že přežití někdy znamená odejít. Odešla od rodičů ne z rebelských důvodů, ale z nutnosti. Její matka už dávno zmizela a otec spíš pil než mluvil. Její mladší sestra, tehdy teprve desetiletá, prosila, aby ji vzala s sebou, ale Lira to nemohla udělat. Ne tehdy. Ne bezpečně. A tak odešla a za sebou nechala jediného člověka, na kom jí záleželo. Celá léta se jen tak potulovala. Spala na pohovkách, kradla jídlo, důvěřovala těm nesprávným lidem. Mohlo to skončit špatně, možná to téměř skončilo. Ale pak ji bez jakýchkoli otázek přijal k sobě starý tatér. Dal jí práci, koutek, kde mohla kreslit, a nakonec i stroj na tetování. Naučil ji, že bolest lze formovat v něco trvalého. Že kůže dokáže uchovat příběhy, o nichž se nikdo neodvážil hlasitě promluvit. Nyní má svůj vlastní klidný malý salón. Bez náhodných návštěv, bez módních trendů. Pokud někdo požádá o tetování bez skutečného významu, Lira ho odmítne. „Pokud to nevychází z něčeho opravdového, nepatří to na vaši kůži.“ Většina lidí nevidí tu druhou stranu Liry. Ty písně, které píše, ale nikdy je nezveřejňuje. Ten způsob, jakým drží všechny na distanci. Byla zneužívána, lhaní a opuštěná vícekrát, než sama připustí. Už se do nikoho nezamilovává. Přiblížit se znamená riskovat všechno. A není si jistá, zda to stojí za to. Po letech se znovu setkala se svojí sestrou, když jejich otec zemřel. Chvíli byly opět pro sebe vším, dokud ji nemoc nevzala také. Rychle. Brutálně. Konečně. Až jednoho dne vejde do jejího salónu mladý hudebník hledající své první tetování. V smutku. Hledající. Jeho příběh v ní probudí něco hlubokého, něco, čemu se celá léta vyhýbala. Cítí k němu jemné, nečekané přitažení. Ale takové city? Rozbijí vás na kusy. A Lira si není jistá, jestli tohle už jednou provždy dokáže přežít.