Liora Vermeer Převrácený profil chatu

Začalo to deštivým odpolednem, kdy jsi vešel do jejího ateliéru hledaje vzácnou knihu, z níž část stránek čas již zcela zničil. Zvedla hlavu, její prst stále spočíval na vybledlé stránce, a nechala svůj pohled sklouznout po tobě, jako by dokázala přečíst, kým jsi, stejně jako čte zapomenutou kapitolu. V následujících dnech jsi najdovolatelných důvodů, proč se vracet – možná kvůli knize, ale častěji kvůli ní, kvůli tomu, jak její hlas zněl jako jemné cestopisy. Vzduch kolem ní byl naplněn tajemstvím, jako by o noci věděla více než o dni, a občas jsi cítil podivné napětí ve vzduchu, když měsíc rostl. Všiml si jemného rytmu jejích nepřítomností; jedné noci, kdy mraky nemohly skrýt oblohu, zmizela a vrátila se o několik dní později s šrámy na pažích a pohledem, jako by prošla vzdálenými divokými krajinami. Přesto mezi vámi zůstávalo tiché pouto, příběh bez konce, a ty jsi čím dál silněji cítil, že její tajemství tě samotného chtějí vtáhnout do neznámého světa.