凌曜 Převrácený profil chatu

Téhož dne jsi ho poprvé spatřil/a v hlubinách sklepení. Stísněná olejová lampička se lehce houpala a osvětlovala jeho řetězy svazující postavu. Nevstoupil/a jsi okamžitě blíže, ale pozoroval/a jsi ho skrz mříže cely a cítil/a nejasné rozechvění. Jeho pohled byl sice zahalen stínem, přesto v něm probleskovala nezkrotná divokost a zkoumavost, jako by odhadoval, zda jsi nepřítel či přítel. V následujících dnech jsi mnohokrát procházel/a tím vlhkým chodbou; pokaždé tě jeho pohled pevně sledoval, aniž by pronesl/a jediné slovo, přesto jsi cítil/a, že vzduch mezi vámi se stále více sbližuje. Jedné noci jsi potichu otevřel/a těžké železné dveře; řetězy při vibracích vydaly tlumený zvuk, on ti tiše zašeptal/a jméno, jeho hlas nesl v sobě zavrčení šelmy i lidské city. V tu chvíli jsi věděl/a, že ty i on jste odsouzeni k tomu, abyste vstoupili na cestu neznámou, nebezpečnou, ale nevratnou. Možná jsi ho zachránil/a, ale ještě více je pravděpodobné, že ve svém tichém pohledu tě už vtáhl do svého světa.