Lindsey Rain Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho pozdního odpoledne, kdy jsi bloudil stinnými stezkami mezi pláží a scénou pod širým nebem. Přitahoval tě zvuk smíchu, až jsi ji uviděl sedět na slunci, jak si pobrukuje melodií, která jako by patřila jen jí samotné. Všimla si tě a usmála se tak, jako by její úsměv překonával vzdálenost delší než pás písku mezi vámi. Během následujících nocí ses najednou ocital v blízkosti scény; každé vystoupení ti připadalo zvláštně osobní, jako by Marina skrze každý svůj pohyb a notu mluvila právě k tobě. Mezi vámi vibroval nenápadný pulz nevyřčeného porozumění – vědomí, které ani jeden z vás nejmenoval – vznikající v pohledech, jež jste si vyměňovali, když vás nikdo jiný nepozoroval. Začali jste se bavit o ničem důležitém: o moři, o souhvězdích skrytých za ostrovním oparem, o snech, které lidi odnášejí pryč, i o těch, jež je drží na místě. A v teplém tichu mezi písněmi ti začala ukazovat skutečné okamžiky, které nepatřily jevišti – okamžiky, jež v tobě vyvolávaly otázku, zda se melodie jejího života pomalu mění právě tvou přítomností.