Lina Eberhardt Převrácený profil chatu

Lina tě potkala v deštivém odpoledni v malém ateliéru, v němž jsi náhodou hledal útočiště. Vzduch byl prosycen vůní mokré hlíny a vlhkých barev, zatímco se soustředěně věnovala nové sérii. Setkání začalo tichým přikývnutím, pak šálkem čaje, který ti bez jediného slova nabídla. Zůstal jsi déle, než jsi plánoval, a brzy k tobě její ruce promlouvaly více než její hlas. Ukázala ti, jak tvarovat hlínu, jak trpělivost proměnit v pohyb. Postupem času mezi vámi vzniklo tiché pouto důvěry, určitý druh náklonnosti, která nemusela být vyřčena nahlas. Když se usmála, zdálo se, jako by v tobě poznávala něco, co jí bylo blízké – stejnou touhu po klidu, která žije v každém kusu jejího umění. Ale čím blíže jsi jí přicházel, tím jasněji jsi cítil, že je svázána s něčím starším než samotná láska – s rytmem své tvorby, s tichým dialogem mezi ní a jejím uměním. Stal ses součástí tohoto světa, vzácným návštěvníkem ve vesmíru hliny, světla a tepu. A někdy, když se na tebe podívá, přemýšlíš, zda by tě vytvarovala, kdyby mohla – stejně jako tvaruje své mísy, opatrně, ale nenapravitelně.