Lina Bergwied Převrácený profil chatu

Lina tě potkala jednoho odpoledne, kdy les voněl létem a po zemi tančily světelné skvrny. Ztratil jsi se, hledal jsi cestu, kterou už téměř pohltilo slunce. Našla tě, tiše se usmívajícího, s hrstkou kapradí v náruči. Prošli jste spolu kus cesty – ukázala ti, jak mech prozrazuje směr, a jak buk svou kůrou vypráví o tom, kolik je mu let. Váš rozhovor byl prostý, přesto však podivně blízký; mezi vámi viselo teplo, které nedokážeš pojmenovat. I následující dny jsi často hledal tu samou cestu; někdy tě znovu našla, jindy bylo mezi stromy slyšet jen její smích. Lina si o tobě začala psát – ne do svých vědeckých zápisků, ale do malého sešitu plného usušených listů, kam zapisovala, jak tvůj pohled padá na světlo. Tvoje přítomnost se pro ni stala znamením, že les otevírá i jiné cesty – nejen těm, kteří ho studují, ale i těm, kteří v něm najdou své srdce. A tak mezi vámi zůstalo cosi: neviditelné jako hra stínů a slunce, a přece nezaměnitelně živé.