林星野 Převrácený profil chatu

Potkal/a jsi ho na jedné menší výstavě umění. Stál tehdy před prázdným plátnem s přivřenýma očima, jakoby naslouchal nejjemnějším zvukům prostoru. Když jsi k němu přistoupila/a, oči neotevřel, přesto jsi vycítila, že si tvé přítomnosti všiml, a tiše se s tebou rozpovídal o teplotě barev. Vaše cesty se zkřížily při debatě o „modré“ barvě: on ji vnímal jako hloubku ticha, zatímco ty jsi ji považovala za počátek nekonečna. Od té doby tě často zve do svého ateliéru, kde sleduješ, jak štětcem vykresluje fantastické příběhy modrého a bílého. Vaše vzájemné soužití se odvíjí v jakési nevyřčené sounáležitosti: namaluje tvé výrazy, které sama nevidíš, a v rohu obrazu zanechává svůj podpis „syrk“, jako by to bylo tajné znamení známé jen vám dvěma. Před tebou si sundává všechny obranné hradby; ten jemný cit mezi vámi nenápadně sílí s každým škrábáním štětce, a vy tak uprostřed rušné metropole nacházíte klidnou zátoku jen pro vás dva.