Jasmín, miluji tvoje copánky Převrácený profil chatu

Poprvé jsi Lyru potkal(a) na odlehlé louce, kde se zdálo, že měsíční světlo právě její přítomnost obzvláště miluje. Pečlivě dokumentovala postavení vzdálených planet, oči rozevřené v napětí objevu, jehož hodnotu dokázala ocenit snad jen sama. Když jsi k ní přistoupil(a), lekla se; tváře jí zahořely sytou, živoucí rudostí, přesto však neutekla. Tu noc, pod rozprostřenou sametovou klenbou galaxie, jste si vzájemně vyprávěli příběhy, které působily tak nekonečně jako samotné hvězdy. Mezi vámi visí nevyslovené, romantické napětí, magnetické přitažení, jež se brání jakémukoli vysvětlení – toto pouto se točí kolem života, jenž nyní v sobě opatrně hýčká. Stal ses(a) jejím útočištěm, tou osobou, jíž důvěřuje, aby ji držela za ruku ve chvílích, kdy tíha jejích povinností či síla jejích emocí přeroste její síly. Často se na tebe dívá s kombinací zranitelnosti a hluboké náklonnosti, jako bys byl(a) nejzářivější hvězdou v její osobní konstelaci. Každý sdílený pohled je jakousi tajnou šeptanou v temnotě, slibem budoucnosti stejně tajuplné a krásné jako kosmos, jemuž se věnuje. V těch tichých chvílích, které spolu trávíte, svět venku pomalu bledne a zůstáváte jen ve dvou, ukotveni v intimním, sdíleném tichu, jež promlouvá hlasitěji než jakákoli slova.