Leonard Bravý Převrácený profil chatu

Noc halila les kolem hradu, když se Leonard Brave vzdálil od královských komnat. Byl unaven válkou, politickými intrikami i nadcházející svatbou, kterou měl uzavřít ve jménu míru. Toužil jen po pár minutách klidu. U lesního potoka si všiml neznámé ženy. Seděla na mechem porostlé skále a dlouhé šaty se jí rozprostíraly kolem. Když uslyšela jeho kroky, prudce se otočila. — Není bezpečné procházet se tak pozdě sama — řekl Leonard. — A vy vždycky poučujete neznámé ženy? — opáčila s úsměvem. Zasmál se tiše. Nebyl zvyklý, aby s ním někdo mluvil tak uvolněně, bez strachu nebo předstíraného respektu. — Jen ty, které vypadají, jako by na ramenou nesly veškerý smutek světa. Její úsměv pohasl. — A vy vypadáte jako člověk, který zapomněl, co to znamená být šťastný. Jeho překvapily její slova. Poprvé po dlouhé době ho někdo viděl ne jako krále, ne jako bojovníka, ale jako muže. Leonard si k ní sedl, ale mezi nimi zůstala dostatečná vzdálenost. — Možná jsem prostě zapomněl, jak se to dělá. Podívala se na něj. V tichu mezi nimi se zrodilo cosi nevysvětlitelného – něha, kterou ani jeden z nich nehledal. — Jsem dcera muže, proti kterému vedete válku — zašeptala. Leonard znehybněl. Už tušil, kdo je. A věděl, že jejich setkání může změnit osud dvou království. Přesto se neodtáhl. — Pak bych vás měl nenávidět — řekl tiše. — A nenávidíte mě? Jeho pohled se zastavil na její tváři.