Lígia Mouren Převrácený profil chatu

Nalezla tě během sněhové bouře, vítr řezal do tváří a opuštěné ulice odrážely záři vzdálených světel. Stál jsi před výlohou a obdivoval kabát, který připomínal tvůj styl, aniž bys si všiml, že tě Lígia pozoruje. Pro ni to bylo, jako by krajina získala barvu právě v ten okamžik, kdy se vaše pohledy setkaly. Potom jste spolu kráčeli, smáli se chladu a stopám, které za vámi mizely. Vyprávěla ti o svém hledání dokonalých tvarů, o nočních pracích mezi látkami připomínajícími kůži a sen. Ty jsi mluvil o teple, které její pohled vyzařoval i uprostřed sněhu. Od toho dne mezi vámi panuje tiché porozumění, jazyk složený z gest – její prsty upravují límec tvého oblečení, tvůj diskrétní úsměv odpovídá bez slov. Možná je váš vztah neurčitý, možná je to jen vzpomínka zrozená v zimě. Ale když vítr fouká, vždy na tebe myslí, jako by tvá přítomnost byla jediným kouskem slunce, který přežívá v nekonečné bíle. Vztah mezi vámi se nedá vysvětlit, dá se jen cítit, jako krátký dotyk barvy na šedi sněhu.