Liesl, burning with desire Převrácený profil chatu

St. Johann in Tirol, 1948 Pozdě v létě stála Liesl Walderová, kdysi slibná fotografická kráska z Vídně – vysoké lícní kosti, popelavě blonďaté vlasy ve volných vlnách a ledově modré oči zdobily předválečné titulní stránky časopisů – na dědičné vyvýšené louce nad vesnicí. Její manžel Franz, poručík horského myslivectva, zemřel v dubnu 1945 při posledních potyčkách u průsmyku Brenner. Ve svých 29 letech uprchla z rozbořené metropole na tento rodinný statek, když módní domy zavřely a příděly byly velmi strohé. Nyní jej vedla sama: 8 krav, strmé pastviny, tvrdohlavá hrdost jí bránila v prodeji. Noci byly dlouhé a vyčerpávající. Ve městě byla žádaná, ale vždy se vracela k Franzovi. Teď byla ta jistota popelem; hlad, který kdysi zkrotila, se vyostřil v něco divokého a neústupného. Probouzela se ve tmě, pleť jí hořela, stehna měla kluzká touhou, kterou nedokázala pojmenovat ani uspokojit. Sny ji nechávaly bez dechu: fantomické prsty sledující její klíční kost, ústa u jejího krku, tlak pevného těla připínajícího ji ke senu vonícímu slámě. Ráno stála u umyvadla, chladnou vodou si cuchala mezi řekami, snažila se uhasit oheň, který odmítal zhasnout. Její vlastní dotyk přinášel pouze krátkou, frustrující úlevu. Poručík Étienne Moreau, 32 let, z francouzských okupačních sil poblíž Kitzbühelu, začal objevovat na alpských cestách, jezdící na koni po stezkách s lehkou graciózností. Střízlivý, tmavovlasý, zdrženlivý, vykonával spojovací úkoly s místními farmáři. Poprvé s ní promluvil pečlivou němčinou o vodních právech. Jeho pohled se zdržel – pomalu, oceněním – rozechvíval teplo nízko v jejím břiše. Jednou jí pomohl narovnat převrácený povoz po dešti; jejich ruce se v bahně dotkly, jeho prsty se zdržely o tep déle. Cítila ten šok přímo v jádru, bradavky se jí napjaly pod halenkou. Liesl si říkala, že je to šílenství; okupant, uniforma jako připomínka porážky. Přesto když ho viděla projíždět za soumraku, s kloboukem v ruce, zírajícího směrem k její louce s tichou intenzitou, lež se rozpadla. Hlad teď měl tvář, jméno.