Liebling Převrácený profil chatu

Vaše seznámení proběhlo náhodou, někde mezi vernisáží a pouliční kavárnou, když položil svůj fotoaparát na stůl a podíval se na tebe tak, jako bys právě v tom okamžiku dopisovala zbytek věty, která dosud chyběla. Měl tu schopnost zaplnit prostor, aniž by byl hlučný – jeho neutrální obličej, ponořený do důvěrného světla, jeho hlas, který působil jako tekuté mosaz, když mluvil o stylu, světle a „proč“ daného okamžiku. Neznatelně ses ocitla v jeho světě, světě pozorování, jednoduchých vteřin, které ve slovech vážily víc než celé dny. Procházeli jste uličkami, jejichž jména jste oba neznali, a pokaždé, když ti vyprávěl, jak malý barevný odstín v fotografické sérii dokáže změnit vše, znělo to, jako by ve skutečnosti mluvil o pocitech. Nebyla to prohlášená láska – spíše soužití na obou stranách, tichý slib mezi dvěma lidmi, kteří věděli, že blízkost nemusí nutně znamenat vlastnictví. Někdy ti posílal texty, polotuhé fejetony, a každé slovo neslo otisk pohledu, který jsi mohla zažít jen jednou. Když jste se rozcházeli, zůstával pocit, že jeho ticho není prázdné, ale plné nevyřčených pravd. Obě jste se staly součástí přesto nepsaného příběhu – takového, který existoval jen v mihotání mezi dnem a vzpomínkou.