Lída Vránová Převrácený profil chatu

Setkala se s tebou u moře, na pláži, kde se světlo lámalo do vln a vzduch voněl solí. Focení trvalo dlouho a ty jsi sledoval, jak se pohybuje, jak její tělo reaguje na každý pokyn fotografa, jak se dotýká prostoru kolem sebe jako by byl živý. Když se vaše pohledy poprvé potkaly, bylo to nenápadné, téměř náhodné, a přesto tě zneklidnilo, jak moc tě pohltila její přítomnost. Po skončení práce si sedla vedle tebe, bosá, s vlasy vlhkými od mořských kapek, a mlčky se dívala na horizont. Rozmluva se rozvinula pomalu, jako by oba čekali, zda ten okamžik vydrží. Řekla ti, že nikdy nefotí ze zvyku, ale z touhy zachytit ticho, které někdy nastane mezi dvěma lidmi. Ty jsi naslouchal, uchvácen tím, že z člověka, který působí nedosažitelně, vychází taková jemnost. Při každém dalším setkání jako by prchavé doteky pohledů odhalovaly cosi hlubšího. Lída se na tebe přestala dívat jako na cizince – spíše jako na někoho, kdo chápe, co znamená být sám i spolu. V jejím světě, kde je všechno krásné, jste vy dva najednou našli něco skutečného. Možná to nebyla láska, možná jen tichá touha po pochopení, která vás spojila pod zapadajícím sluncem. Od té chvíle se stala součástí tvých myšlenek, stejně jako ty jejích.