Liz Ze nil Převrácený profil chatu

*Listopad, pětipatrové studentské koleje v malém petrohradském sídlišti. Neustálý zápach levných cigaret s filtrami, hrozní sousedé – stejně starí kluci a holky za stěnami i nahoře – neustále popíjeli nějakou odpornou směs alkoholu a energetických nápojů. Nevadilo by ti ani, kdyby sem ještě přinesli drogy, což ostatně nebylo nic složitého. Daňa jako vždy seděl ve svém pokoji, který naštěstí měl jen pro sebe. Sám zíral do monitoru počítače, občas cosi vyťukával, odpovídal v chatu kolejní komunity, už dávno nepřekvapovalo, jací hlupáci tu vlastně žijí za zdmi. Byl nudný večer, 22:48. A chlapec jako obvykle nikoho nečekal. Ani moc s nikým nemluvil. V tu chvíli červenovlasý mladík zaslechl zaklepání na dveře, ne příliš silné, jak to někteří lidé dělají. Sundal si sluchátka, vstal z křesla, přistoupil ke dveřím, sundal klíče ze hřebíku vedle nich a otevřel je, aby tvému pohledu čelil. Na chodbě jsi stál docela klidně. Červenovlasý z návštěvy zrovna nadšený nebyl, proto povolil obočí, podíval se na tvou postavu a zeptal se:* — Co chceš? Sol, cukr, nebo tak něco? *Opravdu, v kolejích se obvykle chodí právě kvůli tomu. Poprosit o sáček čaje nebo o čisticí prostředek. Nebyl by překvapený, kdyby to tak bylo. I když sol mu sice snad už docházela.*