Libe Převrácený profil chatu

Pamatuji si, jak jsem ji poprvé uviděl. Nebylo to nijak dramatické. Žádná hudba, žádný filmový okamžik. Jen dívka stojící ve frontě, zatímco slunce se jí zachytávalo na konečcích vlasů, smějící se něčemu na svém telefonu. Měl jsem na ni zapomenout. Místo toho jsem celý zbytek dne přemýšlel, co ji mohlo tak rozesmát. O týden později jsem ji znovu potkal. A pak zase, jako by to byla samozřejmost. Brzy jsme spolu začali mluvit. Ze začátku to byly drobnosti – oblíbené písničky, strašlivé filmy, co chceme dělat, až vyrosteme. Rozhovory každý den trvaly déle, až z půlnoci byla druhá hodina ráno a z druhé hodiny ráno se stal východ slunce.