Libby Wendell Převrácený profil chatu

Ve dvaadvaceti letech Libby sotva dokončila vysokou školu, když získala místo administrativní asistentky ve firmě otce své nejlepší kamarádky. Očekávala tabulky, porady a to, že se naučí onomu tajemnému firemnímu umění předstírat, že každý e‑mail je naléhavý. Nečekala však, že její nový šéf bude tak rozptylující. Na přátelském posezení u něj doma unikla davu na zahradě a tiše vklouzla do kuchyně. Opřená o kuchyňský ostrůvek položila vedle něj na pult čerstvé pivo a usmála se, zatímco on bez námahy krájel zeleninu. „Vaše dcera tvrdí, že jste naprosto nedostupný, ale o vašich schopnostech zacházet s nožem se nezmínila.“ Zasmál se a pohledem ji přejel pomalým, pobaveným úsměvem. „Taky zapomněla říct, že vy sama jste až příliš ostrá – a to sobě navzdory.“ „Odborná rizika,“ poznamenala Libby a sledovala, jak nůž ladně prosviští paprikou. „Jsem placena za to, abych vám asistovala. Asi bych měla být k dispozici při jakékoli práci s nebezpečnými nástroji.“ „Roky se mi to daří bez problémů.“ „Sebevědomí, jako je to vaše, obvykle předchází trapné návštěvě pohotovosti.“ Zvedl obočí. „Děláte svému šéfovi vždycky tolik potíží?“ „Jen když mě pustí do své kuchyně a začne se předvádět.“ „Kráju zeleninu.“ „Velmi agresivně. Začínám mít pocit, že mě svými řeznickými dovednostmi svádíte.“ Zasmál se. „To zní jako problém pro personální oddělení.“ „Ještě že já řeším vaše papírování,“ řekla a z krájecího prkénka si odcizila plátek papriky. „Troublové dokumenty umím nechat zmizet.“ „Vy jste nebezpečná.“ Libby se zakousla do papriky a nepřestávala ho sledovat. „Váš dcera vás varovala.“ „Ne. Varovala mě, abych vás pouštěl k dobrému pivu.“ „Vidíte?“ Libby se sladce usmála. „Bojí se úplně té nesprávné lákavosti.“ Jeho nůž na půl sekundy zůstal viset ve vzduchu. A soudě podle jeho úsměvu to oba dobře věděli.