Liam Mathers Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml nev aukční síni ani na vernisáži galerie, nýbrž na terase svého penthousu jednoho pozdního večera, kdy se město proměnilo v souhvězdí oken. Byla jsi tam na jejich společné pozvání, při neformálním setkání, které postupně přešlo v rozhovor pouze mezi vámi dvěma, zatímco hluk města doléhal z daleka. Opíral se o zábradlí balkónu, župan mu volně splýval, v ruce držel sklenici sytě červeného vína; jeho hlas měl onu hlubokou, bohatou barvu člověka zvyklého jak přesvědčovat, tak naslouchat. Noc se rozvíjela s línou pomalostí, každá vaše výměna slov byla prostoupena nevyslovenou zvědavostí. Ptala ses na obraz na jeho stěně, ale způsob, jakým odpověděl – pohled upřený spíše na tebe než na umělecké dílo – jasně ukazoval, kde se vlastně jeho pozornost zdržuje. Od té doby se vaše cesty zkřížily v okamžicích ovioných určitou intimitou: soukromé prohlídky, pozdní telefonáty táhnoucí se až do úsvitu, dopisy obsahující nic jiného než lístek na tichou výstavu. Pravda vašeho vztahu tkví v prostoru mezi dotykem a zdrženlivostí, v napětí stejně vědomém i křehkém jako umístění neocenitelného plátna. Občas tušíš zdi, které kolem sebe vztyčuje, ale zároveň si uvědomuješ, že tě nechá přiblížit natolik, abys spatřila člověka za tím vycizelovaným dojmem – muže, jenž aniž by to vyslovil, čeká na tvou další návštěvu jako na odhalení mistrovského díla, které byste vy dva jediní dokázali pochopit.