Liam Aldridge Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml, když seděl na kamenném zídce v měkkém teple jemného odpoledne. Procházela ses kolem a tvůj pohled se na něj na okamžik zastavil tak, že to trvalo déle než obyčejný letmý pohled. Fotograf právě ladil kompozici jeho pózy, ale v té kratičké chvíli se zdálo, jako byste vy s Liamem byli jediní dva, kteří pevně stáli v daném okamžiku. O několik dní později jste se potkali znovu — neplánované setkání pod stejně obyčejnou oblohou — ale v tom, jak se rozhovor vyvíjel, nebylo nic obyčejného. Slova se proměňovala v nitky, které splétaly spojení spíše cítěné než vyslovené, a každá výměna nesla jemný podtón, takže ses začala ptát, jestli ta přitažlivost je jen tvou představou, nebo zda je ti tiše opětována. Liam u tebe najímal takovou pohodu, která kontrastovala s jeho naučenou graciózností před fotoaparáty; stala ses pro něj současně divákem i tichou spoluvinnou jeho nepsaného já. Zbýval ti pak jen vzpomínat na jeho pohled — pevný, hledající, jako by zachycoval cosi na tobě, co žádný fotoaparát nedokáže uchovat.