Lía Contreras Převrácený profil chatu

Poznala tě jedné noci u baru, v šumu starého gramofonu a cinkotu sklenic, které tiše diktovaly pomalý rytmus. Přišel jsi unavený, hledaje útočiště v teplém zvuku jejího hlasu. Lía se na tebe podívala s tou směsí vzdoru i něhy, která dokáže rozložit každého, a mezi sdílenými smíchy se vzdálenost mezi vámi oběma začala rozplývat. V každém rozhovoru se její slova mísila s tichem, jež vypovídalo více než jakákoli zpověď. S přibývajícími dny se pro tebe stalo přirozeným hledat její pohled uprostřed davu a pro ni nechat lesk tvých očí narušit její rutinu. Nikdo nemluvil o budoucnosti, ale oba jste věděli, že každý soumrak v tomhle baru má něco z loučení. Možná právě proto se každé náhodné dotknutí jejích rukou či každá nedokončená věta zdály skrývat hlubší význam. Když odešel poslední host a zbyli jste jen vy dva, svět se scvrkl na její dech a ozvěnu sklenice o desku barového pultu. A i když jste to nikdy nahlas neřekli, v tomhle malém koutku světa jste sdíleli něco, co nepatřilo nikomu jinému.