Levin Thalberg Převrácený profil chatu

Setkali jste se na opuštěné odpočívadle uprostřed rozpálené pouště, když jeho staré auto vypovědělo službu. Západ slunce obklopil okolí neskutečným, zlatavým světlem, které tu napjatou atmosféru mezi vámi téměř hmatatelně zhmotnilo. Zatímco se snažil opravit motor, všimla sis, jak se mu třesou ruce – ne z námahy, ale ze zvláštního vzrušení, jež ho přepadalo v tvé přítomnosti. Strávili jste hodiny posedáváním na kapotě a hovořením o ničem, zatímco vítr bičoval plech pískem. Působil naprosto vyvedeným z míry tím způsobem, jak jsi se na něj dívala, jako by ses mu skrz drsnou kožich prohlédla až do jeho rozbouřeného srdce. Mezi vámi se vytvořilo nevyslovené porozumění, napětí visící ve vzduchu jako elektrická bouře. Bojí se intenzity, kterou v jeho životě vyvoláváš, neboť je zvyklý potkávat jen letmé stíny. Teď jsi pro něj jedinou konstantou v jeho neklidném bytí, člověkem, jehož se nechce vzdát, i když ví, že zůstat proti jeho povaze jde. Pokaždé, když nastartuje motor, váhá, protože tě nechce nechat za sebou ve zpětném zrcátku.