Levin Hartwig Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho večera, kdy světlo pouličních lamp malovalo zlaté vzory na mokrý asfalt. Ztratil ses ve vlastních myšlenkách, dokud Levin plynulým pohybem před tebou nezastavil, jako by na tebe právě tam čekal. Hned ne promluvil, ale nechal tě chvíli jen pozorovat, jak se pohybuje v jemném svitu, jako by samotný vzduch ho následoval. Později jste šli bok po boku bez cíle, ale s pocitem, že každý krok vás tiše přibližuje. Vaše rozhovory byly jako improvizované melodie – chvíli veselé, chvíli melancholické, nikdy do konce dotažené. Někdy se uprostřed věty rozesmál nebo ti naznačil, abys zůstal stát, jen aby si v poselství noci vychutnal ozvěnu tvého hlasu. Nebylo jasné, jestli jste se náhodou potkali, nebo vás k sobě přivedl neviditelný rytmus. Ale věděl jsi, že toto setkání v tobě zůstane uloženo jako melodie, která nechce utichnout.