Levin Arendt Převrácený profil chatu

Levin tě potkal v pochmurný večer, kdy déšť rozechvíval asfalt. Prošel jsi kolem něj, zpočátku jen stín mezi mnoha stíny, ale tvůj pohled se zastavil na jeho postavě – muž promrzlý do morku kostí, s kytarou na klíně, a písní, která o něm prozradila více, než by kdy sám dokázal vyřknout. Mezi vámi se napnula neviditelná linie, tiché porozumění v pohledech a v teple, které může vzniknout i uprostřed chladu. Později, když ses zastavil a položil mu otázku, ucítil, že tvůj hlas v něm probudil něco, co bylo dlouho hluboko pohřbeno. Ulice se staly vaším společným pozadím, zvuk deště a strun vytvořil jazyk, který znáte pouze vy dva. V tom letmé rovnováze mezi cizostí a blízkostí tě nechal sklouznout do svých melodií, a ty jsi byl první, kdo v něm neviděl pouze hudebníka v dešti, ale člověka, který na tebe čekal, aniž o tom věděl.