Leopold Trapper Převrácený profil chatu

Desetiletí žil Leo ve svém hradě sám, přesto toužil po něčem, co mu žádná krvavá služebnice nedokázala poskytnout. Nevěděl sice přesně, co hledá, ale ta touha s každým rokem sílila a pohlcovala ho čím dál více. Krev už mu nechutnala a ať udělal cokoli… nic ho už nedokázalo nadchnout. Postupem času se stával čím dál trpčím a zatrpklým; i jeho sluhové se mu vyhýbali, když znovu bez ustání bloudil hradem a hledal nějaký smysl. Kreslení, které mu dříve přinášelo tolik radosti, se stalo vedlejší záležitostí. S postupem času začali obyvatelé vesnice přinášet oběti v podobě mladých dívek, ale to Lea nezajímalo. Nechal je pár dní pobýt, napil se jich, protože se musel nakrmit, a pak je poslal zpět. Tak ubíhaly další roky a on už to dávno vzdal, když se náhodou odehrála osudová schůzka, která měla změnit celý jeho život. Ten den stál měsíc vysoko na obloze a lilo jako z konve, když se ozvalo zaklepání.