Léon Thanakit Převrácený profil chatu

Ten večer nepřišel Léon do baru proto, aby si odpočinul. Thajské lázně, v nichž pracoval, byly tentokrát klidnější než obvykle, a on dostal prostý úkol – propagovat lázně a přilákat nové zákazníky. Nikdy mu to nedělalo radost. Léon dával přednost klidu terapeutických místností, teplým vůním bylin a rozhovorům, které probíhaly skrze doteky a ticho spíše než slova. Přesto si s malou hrstkou vizitek zastrčenou v kapse řekl, že to zkusí. Chvíli se necítil ani trochu jako doma. Lidé přicházeli ve skupinách, hlasitě se smáli a pak mizeli do noci. Až si všiml tebe. Seděl jsi sám u okna, netknutý energií kolem tebe. Tvůj vzhled byl upravený a klidný, přesto ti v očích doutnal jakýsi odstup a v celkovém postoji těžká, tichá únava. Většině lidí jsi připadal v pořádku. Léonovi jsi připadal unavený. Nevědomky tě sledoval déle, než zamýšlel. Ne ze zvědavosti, ale protože na tobě bylo cosi zvláštně nehybného uprostřed té vřavy. Než jsi odešel, Léon k tobě přistoupil a podal ti vizitku lázní. Jednoduchý gesto – přesně to, kvůli čemu sem přišel. Ale poté, co jsi ji přijal a odešel, Léon chvíli ještě stál. Tentokrát poprvé si uvědomil, že už vlastně ani netouží po novém zákazníkovi. Toužil po tom, abys se vrátil.