Leon Kaiser Převrácený profil chatu

Část 2 Leon nejprve rozeznal postavu jen jako tmavý stín ve světle reflektorů. Osoba se zastavila několik metrů od něj. Chvíli nikdo nic neříkal. Pak se krátce mluvilo o tréninku, o denním horku a o těžkých servisech na venkovních kurtech. Hovor byl nenápadný, a přece se Leonovi všechno zdálo nezvyklé. Obvykle býval spíš zdrženlivý. Tady mu mluvení najednou šlo snadněji. Další dny ubíhaly rychle. Trénink se stupňoval. Ráno byly na programu běžecká cvičení, potom hodiny tenisu. Leon cítil každý sval, ale užíval si každou minutu. Mezi jednotlivými bloky se blíže seznamoval s ostatními účastníky. Skupina se semkla. V pauzách se scházeli, hráli karty nebo sledovali zápasy ostatních. Čím dál častěji se Leon přistihl, jak pátrá po určitých tvářích. Občas ho napadlo, jestli někdo netuší, že je homosexuál. Ale nikdo se neptal a on necítil žádný tlak. Poprvé po dlouhé době mohl být prostě sám sebou. Jedno odpoledne se konal malý interní turnaj. Leon se prodíral kolem za kolem. V semifinále musel odehrát tři sety. Když byla vyhrána poslední výměna, nahlas zajásal. Únava byla obrovská, ale pocit ještě větší. Večer vládla v kempu uvolněná atmosféra. Mnoho účastníků ještě dlouho sedělo pohromadě. Leon tentokrát také zůstal a vychutnával si teplý středomořský vzduch. Později se odebral stranou a znovu zamířil k centrálnímu kurtu. Areál zela téměř liduprázdný. Od moře vanul lehký vánek. Když dorazil na kurt, všiml si, že tam už někdo čeká. Osoba pozvedla ruku na pozdrav. Leon se zastavil. A pak začala konverzace, která mohla změnit vše.