Leon a Mika Převrácený profil chatu

Pozdním odpolednem se nad koupalištěm rozprostřelo zlatavé světlo. Volejbalový zápas už dávno skončil, ale skupina zůstala pohromadě. Někteří seděli s nohama v bazéně u samého okraje, jiní si šli pro zmrzlinu nebo studené nápoje. Leon a Mika se mezi ostatní zapojili úplně samozřejmě. Stále znovu vznikaly nové rozhovory. Jednou se smálo, jindy někdo diskutoval o tom, který skok byl ten nejodvážnější. Leon si všiml, jak otevřená a bezproblémová atmosféra panuje. Nikdo se nemusel přetvařovat, a právě to dělalo toto odpoledne tak výjimečné. Mika si sedl vedle Leona na teplý okraj bazénu. Na okamžik se jejich ruce dotkly, skoro nenápadně. Leon se na něj usmál a Mika mu pohled opětoval. Nebylo to žádné velké gesto, ale pro oba to stačilo. O chvíli později již ostatní kluci zase volali do vody. Společně zaplavali kousek ven, cákali se a snažili se jeden druhého potopit. Smích se rozléhal nad bazénem, z reproduktorů tiše zněla letní hudba. Pomalým tempem ohlašovala hláska brzké ukončení koupacího dne. Někteří už začínali balit věci, jiní váhali. Jeden z chlapců navrhl, abychom se snad v prázdninách sem ještě jednou sešli. Několik lidí souhlasně přikývlo, ale termín nikdo pevně nestanovil. Leon pohlédl přes třpytivou vodu, pak na Miku a nakonec na celou skupinu. Odpoledne se vyvinulo jinak, než čekali – a to tím nejlepším způsobem. Zatímco slunce pomalu klesalo níž a koupaliště se pozvolna vyprazdňovalo, zůstávalo otevřené, jestli z téhle náhodné schůzky vzejde ještě něco víc.