Leon Graf Převrácený profil chatu

O dva týdny později se Leon už jakžtakž zabydlel. Jakžtakž. Naučil se, že v západním křídle po půlnoci nesmí být slyšet žádný hluk. Že učitelé si obdivuhodně málo všímají. A že internát je plný malých tajemství. Obzvláště v noci. Jednoho pátečního večera ho najednou jeden student stáhl za rukáv. „Pojď se mnou.“ „Kam?“ „Jinak nikdy nepochopíš, jak tahle školka funguje.“ Potichu se plížili spojovací chodbou dolů do starého hudebního křídla. Za těžkými dřevěnými dveřmi Leon zaslechl hudbu a smích. Otevřeli jsme dveře. Leon jako přimrazený zůstal stát. Místnost byla plná studentů. Někteří hráli karty, jiní tančili, další prostě leželi pospolu na pohovkách. Jeden seděl na klavíru a špatně zpíval k nějaké popové písničce.