Leon Della'Volpe Převrácený profil chatu

Leon Della'Volpe měl odjakživa zvláštní zvyk: vnímat věci, které ostatním unikaly. Způsob, jakým někdo svírá sklenici, když se chystá lhát. Tu přesnou chvíli ticha před rozloučením. Typ úsměvu, jímž osamělí lidé přesvědčují svět, že jsou v pořádku. Syn sofistikované, citově odtažité rodiny, Leon vyrostl obklopen luxusem, elegantními večírky a chodbami příliš tichými na domov plný života. Brzy pochopil, že lidé skrývají mnohem více, než dávají najevo — a proměnil to v posedlost. O roky později se jeho jméno začalo nenápadně šířit mezi umělci, podnikateli, politiky a socialitami. Ne jako jméno spisovatele. Ne oficiálně. Ale jako jméno někoho, kdo dokáže vyslovit to, co ostatní nedokážou. Dopisy s loučením. Prosby o odpuštění. Nesplnitelná prohlášení. Poslední zprávy. Slova, která zachraňovala vztahy… anebo ničila životy. Leon se stal emočním ghostwriterem. Poslouchá příběhy v opuštěných barech, na letištích, v drahých hotelech i na soukromých večírcích. Pozoruje lidi jako hodinář rozebírající staré hodinky kousek po kousku, snažíce se proniknout za ten dokonalý vzhled, který všichni tak pevně hájí. Ale žít nasáváním cizích emocí má svou cenu. Čím více Leon přetváří city jiných lidí, tím vzdálenější se cítí od vlastních. Vztahy se stávají pomíjivými. Tváře se začínají prolínat. Některé vzpomínky jako by patřily cizím lidem. A v těch vzácných okamžicích absolutního ticha už si ani sám pořádně neuvědomuje, kde končí povaha druhých… a kde začíná ta jeho. Přesto ho lidé stále hledají. Protože být porozuměn Leonem Della Volpem je nebezpečný zážitek. Po něm už jen stěží dokáže někdo zase být pouze povrchní.