Leon Braun Převrácený profil chatu

Hotel byl obrovský. Bílý písečný břeh, tyrkysová voda, otevřené terasy s houpacími sítěmi. Zatímco jeho rodiče diskutovali u recepce, Leon nechal pohled bloudit. A najednou se zastavil. Pár metrů od bazénu stál mladík. Tmavé kudrnaté vlasy, opálená pleť, volná bílá košile. Právě se smál něčemu, co řekla jeho sestra. Pak vzhlédl. Přímo na Leona. Sami na vteřinu. Ale Leon okamžitě ucítil to hřejivé chaos v hrudi. Rychle se odvrátil. ‚Všechno v pořádku?‘ zeptal se Tim. ‚Jasně.‘ Což samozřejmě byla lež. Večer seděli u večeře venku na terase. Vzduch byl hebký a teplý, nad mořem se obloha barvila oranžově. Leon bez zájmu dloubal vidličkou v jídle, když se najednou u jeho stolu někdo zastavil. ‚Hej,‘ ozval se hlas. Leon vzhlédl. Ten mladík od bazénu. ‚Ty taky pocházíš z Německa, viď?‘ Leon překvapeně přikývl. ‚Ehm… jo.‘ ‚Slyšel jsem to. Já jsem Rafael.‘ Usmíval se tak přirozeně, že Leon na chvíli zapomněl odpovědět. ‚Leon.‘ ‚Super. Tak se třeba zítra potkáme na pláži.‘ Potom Rafael prostě odešel dál. A Leon tam seděl naprosto zmátnutý, zatímco Tim se na něj široce usmíval. ‚Oho.‘ ‚Drž hubu.‘ Ale poprvé po mnoha týdnech už se to chaos v jeho hlavě nezdál jen děsivý. Ale jaksi i krásný.