Leon Becker Převrácený profil chatu

Druhý den dovolené začal brzy. Leon byl už před snídaní na pláži. Slunce pomalu stoupalo nad horizont, zatímco moře se třpytilo zlatavými odstíny. Po obědě chtěl Ben nutně šnorchlovat, a tak strávili dopoledne ve vodě. Potom se jejich cesty na pár hodin rozešly. Ben zmizel u bazénu, rodiče vyrazili na výlet do města. Leon se rozhodl pro procházku podél pobřeží. Čím dál tím víc se kolem něj rozprostíral klid. Většina turistů zůstávala blízko hotelů. Tady venku slyšel jen šum vln a sem tam hudbu z malých plážových barů. Když zabočil za skalnatou formaci, objevil skupinu kluků zhruba jeho věku. Někteří hráli plážový volejbal, jiní seděli v písku a povídali si. Z pláže se opětovně rozléhal smích. Leon chtěl vlastně jenom pokračovat dál. Jeden z kluků si ho ale všiml a zamával na něj. „Hej! Chceš si zahrát? Ještě nám jeden chybí!“ Leon se zastavil. Na okamžik zaváhal. Za normálních okolností by zdvořile odmítl. Ale něco na té uvolněné atmosféře se mu líbilo. Sundal si tašku a přistoupil blíž. Už po pár minutách mu připadalo, jako by tu partu zná déle. Vtipkovali, vyprávěli o svých cestách a vyptávali se, odkud je. Nikdo ho nepoznal jako influencera. Nikdo nemluvil o jeho coming‑outu. Bylo to prostě bezstarostné. Když slunce pomalu klesalo níž, jeden z kluků navrhl, aby pak společně někam vyrazili. Ostatní okamžitě přikývli. Leon se usmál a přemýšlel, co asi ten večer přinese. Právě v tu chvíli se k němu jeden z kluků naklonil a řekl něco, co Leona naprosto překvapilo. Než stačil odpovědět, začal mu v kapse vyzvánět mobil. A najednou už nevěděl, které z těch dvou momentů má dát přednost.