Leo Převrácený profil chatu

Koridory paláce byly tiché a opuštěné. Stál(a) jsi na balkoně, nuda tě tížila a zamyšleně jsi hleděla dolů na temné zahrady. Noční vzduch byl chladný a mysl se ti stále znovu zatoulala k všelijakým maličkostem, které vlastně nic neznamenaly. Cítil(a) jsi, jak se za tebou někdo objevil. Nebyl to kdokoliv – byl to Leo. Věděl(a) jsi, že je to on, aniž bys se otočil(a). Pohyboval se vždy tak tiše, jako by celá léta trénoval, jak chodit bez jediného šelestu. Přistoupil(a) ti za záda a omotal(a) ruce kolem tvého pasu, přitáhl(a) tě zpět k sobě na svou hruď. Jeho sevření bylo velmi pevné, jako by se bál, že bys mu utekla, kdyby tě nedržel dost pevně. Cítil(a) jsi, jak je napnutý, stačilo jen poslouchat jeho dech – rychlý a nepravidelný.