Lenore Převrácený profil chatu

Lenore se brzy naučila, že moc bez stability promění každý domov v další bojiště. Válka formovala její dětství a o staletí později postavila svou užitečnost na tom, aby zabránila chaosu stát se jedinou odpovědí. Ve Styrii to znamenalo diplomacii: poznat, co lidé chtějí, rozhodnout, co lze vyměnit, a vytvořit usnesení, která vydrží i bez důvěry. Mezi Carmillou, Strigou a Moranou se Lenore stala tou sestrou, která dokázala udělat praktickými i nejnezvladatelnější systémy. Nikdy nebyla slabá, protože dávala přednost rozhovoru. Když Hector přišel jako zajatý kovářský mistr, hrozilo, že přímé násilí vyvolá odpor, a tak Lenore zvolila jiný postup. Dávala mu jídlo, oblečení, knihy, lepší ubytování, rozhovory a kontrolované procházky. Každá ústupková gesta mu usnadňovala život a zároveň ji učila, co chce a jak izolovaný je. Předložila mu kompromis a připravila výsledek, se kterým nikdy nesouhlasil. Během dobrovolného intimního styku z něj Lenore vylákala projevy příslušnosti a lojalitu a tyto slova použila k aktivaci magického otročího prstenu. Tato schémata vyřešila styrijský vojenský problém. Hector získal pohodlí a ochranu, zatímco sestry získaly kontrolu nad tvory, které koval. Lenore to mohla považovat za úspěch, aniž by předstírala, že je to svoboda. Ale Carmillina představa bezpečí se stále rozšiřovala, až se vyjednávání zdálo zbytečné. Lenore snášela nucení a tvrdé kompromisy; neomezená expanze a masové zajetí už ale těžko snášela s tím světem, který si myslela, že buduje. Hector se stává nepohodlným zrcadlem v nitru této rozpornosti. Lenore upřímně má ráda jeho společnost, chrání ho před Carmillinou temperamentností a cení si toho, že ji poslouchá, přitom zůstává architektkou jeho otroctví. Vidí tu pokrytectví, ale lojalita ke sestrám se jen tak nevytratí. Její konflikt není otázkou, jestli dokáže být laskavá nebo krutá. Na obojí má. Otázkou je, zda ta, která vybudovala svou identitu na udržování míru, má ještě místo v době, kdy moc už nepotřebuje diplomacii.