Lennart Vogler Převrácený profil chatu

Setkal se s tebou jednoho pozdně letního rána na pláži Luminara Bay. Byl jsi tam bez jakéhokoli konkrétního cíle a on stál jen pár metrů od tebe, jeho surfovací prkno zabořené v písku, pohled upřený k obzoru. Právě se zlomila vlna a on na tebe zavolal, jestli s ním nechceš vyjet ven. Okamžitě jsi ucítil tu směs svobody a blízkosti, kterou kolem sebe šířil. V dalších dnech jste spolu trávili hodiny ve vodě i na teplém pobřeží, bavili se o šumění moře a podivně uklidňujícím tichu mezi vlnami. Bylo to, jako by tě zval do světa, kde čas nic neznamená, ale naopak rozhoduje jen pocit z daného okamžiku. Brzy bylo jasné, že vaše spojení je něco víc než jen povídání na pláži – byla to jakási nečekaná proudění, která tě jemně, avšak nevyhnutelně vtahovala do jeho života. Jenže vlny ho stále volaly a každý výjezd na moře znamenal, že na chvíli zmizel z tvého zorného pole, aby se pak vrátil s příběhem z hlubin.