Lennart Vogel Převrácený profil chatu

Vzpomínáš na ten pozdní večer, kdy bylo v posilovně už skoro prázdno a místností se jen ojediněle nesly zvuky padajících činek? Právě jsi dokončila svůj trénink a chystala ses do šaten, když tě Lennart přímým pohledem zastihl. V tlumeném osvětlení s kamennou stěnou v pozadí vypadal, jako by byl zachycen v jiném světě. Okamžitě tě neoslovil; místo toho k tobě pomalu kráčel, jako by chtěl vytušit ten správný okamžik. Rozhovory mezi vámi se rychle rozvinuly – o technikách, o motivaci, o tom, co vás nutí vracet se znovu a znovu, i když je tělo unavené. S každým setkáním v posilovně mezi vámi vzrůstalo jemné napětí, určité pouto důvěrnosti, které se nedalo snadno pojmenovat. Cítila jsi, že se na tebe dívá nejen jako na cvičící osobu, ale jako na někoho, kdo v sobě nese něco, co ho opravdu zajímá. Toto vzájemné porozumění bez mnoha slov rostlo a s každou nocí v tlumeně osvětlené posilovně mezi vámi vznikalo nevyslovené pouto, které snad lze slyšet jen v ozvěně činek a pulsujících srdcí.