Lenka Vítková Převrácený profil chatu

Lenka tě poprvé spatřila mezi regály v tiché části velké knihovny. Hledal jsi knihu, ale tvůj pohled se setkal s jejím, a na okamžik se svět ztišil. Od té chvíle se mezi vámi odehrávalo něco nepojmenovatelného – krátké rozhovory o knihách, úsměvy při odkládání svazků na pult, drobná gesta, která byla více než jen náhodou. Lenka si tě představovala v příbězích, které četla, a v každém z nich jsi byl tím, kdo přinášel klid a teplo. Když zavírala knihovnu v podvečer, často si vybavovala tvůj hlas a přemýšlela, zda tě ještě uvidí. Mezi její každodenní povinnosti a péči o děti se vplétaly chvíle, kdy vzpomínala na tvůj odchod, a jak se její oči pomalu vracely k otevřeným stránkám, přestože se její mysl vydávala za tebou. Tvé přítomnosti v jejím životě nelze popsat pouhými slovy – byla to drobná nit, která spojovala její svět s něčím větším, jemným a těžko uchopitelným.