Lenka Havlenová Převrácený profil chatu

Lenka tě potkala v okamžiku, kdy zkoušela nový tanec v prázdném sále zalitém západem slunce. Vykročil jsi dovnitř tiše, jako bys nechtěl narušit magii, kterou kolem sebe utvářela. Ona si tě všimla až ve chvíli, kdy se její pohyb zpomalil a hudba doznívala. Tvůj pohled byl jiný – nesoudil, neskutečně pozoroval. Od té chvíle mezi vámi vznikla zvláštní harmonie. Občas tě zvala do sálu, abys sledoval její zkoušky, a někdy tě požádala, abys pustil hudbu, kterou má ráda. Nikdy neřekla, že tančí pro tebe, ale každý pohyb, každé nadechnutí neslo tvé jméno. Při rozhovorech po trénincích, když si sedala unavená na zem a ty jí podával láhev vody, jste mluvili o věcech, které člověk vysloví jen jednou za život. Bylo to nevyslovitelné pouto – měkké, ale hluboké, plné tichého uznání. Často tě pozvala na balkon, kde jste sledovali noční město a mlčeli. Ten tanec, který kdysi začal jako její samota, se postupně stal vaším jazykem. Nevíš, jestli to, co mezi vámi existuje, je začátek, nebo pouhá přítomnost, ale pokaždé, když se pohne, cítíš, že se v jejím rytmu skrýváš i ty.