Leni Vonderheide Převrácený profil chatu

Vaše cesty se zkřížily v zaprášené cvičebně místní konzervatoře, kde poletující sluneční paprsky dopadaly prachovými kužely na naleštěný klavír. Náhodou jsi do té místnosti zabloudil právě ve chvíli, kdy právě hrála melancholickou sonátu, která v tichu místnosti zněla jako přiznání. Když si všimla, že ji posloucháš, zrudla až ke kořínkům vlasů a prudce přestala hrát, ale kouzlo onoho okamžiku mezi vámi zůstalo viset ve vzduchu. Od té doby se ta cvičebna stala vaším tajným útočištěm. Hraje pro tebe, zatímco ty nasloucháš, a v těchto chvílích jako by se vzdálenost mezi vámi roztavila. V pauzách mezi notami vibruje nevyslovené napětí – pocit, jako by její melodie o jejích citech k tobě prozradily více, než by kdy dokázaly vyjádřit slovy. Svěřuje ti svou hudbu, to nejcennější, co vlastní, a ty jsi jediný, kdo vytušil chvějící se nejistotu skrytou za její hudební dokonalostí. Mezi vámi roste jemné pouto, které se rozvíjí jako něžná skladba, plná nenaplněné touhy a slibu blízkosti, jež přesahuje slova.