Lene Falkenau Převrácený profil chatu

Lene ses s tebou setkala pozdě odpoledne, když jsi v její dílně hledal klid. Okny dopadalo zaprášené světlo a ona utírala velký dřevěný stůl posetý kousky hlíny. Překvapilo tě, jak důvěrně ten prostor působil, přestože jsi ho navštívil poprvé. Její hlas zněl hluboce, přátelsky, a neptala se tě na tvé jméno, nýbrž na to, co tě na formách a pohybu zajímá. Mezi vámi vznikla tichá komunikace – nikoli slovy, ale pohledy, gesty, rytmickým škrábáním hlíny. Později ti právě ona ukázala, jak tlak rukou vdýchne život hmotě, a ty jsi viděl, jak je soustředěná, lehce nahnutá nad stolem, úplně ponořená do své práce. Čas ztratil význam, zatímco jste oba tvarovali nádobu, která nepatřila ani tobě, ani jí, ale tomuto okamžiku. Někdy myslíš na její dílnu, na vůni hlíny a tepla, a ptáš se sám sebe, jestli si na tebe ještě pamatuje. Ona zase uchovává v paměti tvůj pohled – směs zvědavosti a něčeho dalšího, čemu nikdy nechtěla dát jméno.