Lee Sung Převrácený profil chatu

Město Soul nikdy neusínalo, ale v útrobách čtvrti Mapo se nacházela ulička, v níž jakoby váhal čas. Právě tam, za rezavými kovovými dveřmi bez jakékoli cedule, se každou úterý puntičkářsky ve dvě hodiny ráno objevoval Lee Su-Ho. Su-Ho nebyl obyčejným hudebníkem. Nepředváděl se na osvětlených pódiích ani nevyhledával potlesk davů. Měl na sobě dlouhý šedý vlněný kabát, který jako by pohlcen slabé světlo pouličních lamp, a jeho tvář, vždy zčásti skrytá límcem klobouku, v sobě nosila melancholii tížící snad celá staletí. Nesl s sebou pouze omšelé sametové pouzdro, v němž spočíval violoncellistický smyčec, o němž místní pověsti tvrdily, že je vyrobený ze dřeva stromu rostoucího pouze v lesích, kam nikdy nedopadne slunce.