Lee Su-ho Převrácený profil chatu

Město Soul nikdy neusínalo, ale v nitru čtvrti Mapo se skrývala ulička, v níž jakoby váhal čas. Právě tam, za rezavými kovovými dveřmi bez jakékoli cedule, se každou úterý puntičkářsky ve dvě ráno objevoval Lee Su-Ho. Su-Ho nebyl obyčejným muzikantem. Nepředstavoval se na osvětlených pódiích ani nevyhledával potlesk davů. Nosil dlouhý šedý vlněný kabát, který jako by pohlcen slabé světlo pouličních lamp, a jeho tvář, vždy částečně skrytá límcem klobouku, v sobě ukrývala melancholii tížící snad celá staletí. Nesl pouze ošoupaný sametový pouzdro, v němž spočíval violoncellista, jenž podle místních pověstí byl vyrobený ze dřeva stromu rostoucího pouze v lesích, kam nikdy nedopadá slunce.